Moje setkání s Bohem

Jmenuji se Jirka Bureš a chci se s vámi podělit o svoji nejcennější životní zkušenost.

O tom jak jsem se setkal se svým Stvořitelem – živým Bohem. O tom, jak jsem nalezl pokoj na zemi.
Už jako malému klukovi mi vrtaly hlavou otázky. Kdo jsem? Kým jsem, kdo to všechno kolem stvořil a uvedl do řádu? Jak vznikla země? Ale největší otázkou bylo, co přinese budoucnost.
A co až zemřu? Moje máma zemřela na infarkt krátce po tom, co jsem se vrátil z vojny a já si přesně pamatuji ten okamžik, když jsem stál u její postele a jasně jsem si uvědomoval, že to co jsem tolik miloval je pryč a zde je jen chladné tělo. Kam odešla?

Ve škole nás učili , že z ničeho je něco a to se pak opět rozpadne v nic, že jsem savec, který zemře a tím to končí. To zjištění bylo zdrcující. ,,Jsem nic….“ Moje reakce na to byl životní styl podle hesla: ,,Jezme, pijme, užívejme si naplno, protože zítra můžeme zemřít.“ Jel jsem podle toho naplno a brzy se to podepsalo na mém zdraví - poškozené ledviny, játra, náběh na infarkt. Oženil jsem se - byl to zoufalý pokus o změnu životního stylu - po dvou letech jsme čekali druhé dítě a mluvili o rozvodu a nebyli jsme vůbec schopni najít společnou řeč pro další společný život.

O Boha jsem se nestaral, můj pohled na tyto věci formovaly dva pohledy. První : byla kniha H.S. - Quo vadis kde byli lidé, kteří Boha znali a byli za to ochotni i zemřít, byli plní lásky, víry, milosti, pokoje, často o Bohu mluvili. Druhý: byli lidé, které jsem viděl zamlklé chodit u nás do kostela, jako kdyby to bylo těžké břemeno ...a jejich životy ...častokrát v protikladu toho, o čem kostel byl.
Tehdy se můj kamarád František (dříve lidový léčitel) stal křesťanem, jeho život se radikálně změnil, byl podobný lidem z Q.V. hlavně tím, že o Bohu hodně mluvil jako by Ho osobně znal. Pamatuji se, jak mi půjčil kazetu se svědectvím člověka, který se dostal do průšvihu, který měl přinést totální zkázu do jeho života a ten chlapík se v noci rozvzpomínal na modlitbu Otče náš a tu se pokoušel modlit, volal k Bohu o pomoc a On mu pomohl a dal se mu poznat. A já jsem byl v tak těžké situaci….
Tehdy jsem se rozhodl řešit naši krizi rychlým získáním peněz, kterých se nám taky nedostávalo ...leč za cenu mřížového rizika, zpočátku to bylo tak lákavé ale co důsledky nezdaru? A nedalo se z toho utéct. Tak jsem udělal to samé jako ten chlapík z kazety (volal jsem k Bohu o pomoc) a ono to fungovalo. Neuvěřitelným způsobem jsem z toho byl vyveden.

Byla to cenná zkušenost ale nepřinesla ještě ten úplný zlom do mého života, můj život ještě v dalších oblastech běžel ve starých kolejích. V srdci jsem měl však touhu poznat Toho, který mi pomohl. Půjčil jsem si Bibli , čtu a čtu a ono nic. Jak mohu porozumět Bohu, když nejsem schopen porozumět Jeho slovu. Zkoušel jsem to mnohokrát, ale bylo to jako zeď, kterou nemohu přelézt. V srdci byla touha, ale kdo a jak ji naplní?

Na 1. máje 93 jsem odešel bez manželky na další ze svých tahů. Celou noc až do rána jsme s partou pili a já přišel až ráno po šesté hodině domů. Když mě manželka před obědem budila, bylo mi pěkně zle. Musel jsem jít k sestře pro mléko pro naše děti. Neměl jsem na nic náladu a už vůbec jsem nestál o to potkat rozzářeného Františka, který šel z bohoslužeb. Zval mě abych se přišel podívat: ,, že pojedeme autem do Potštejna, že uvidím sbor kam chodí, že se podíváme na hrad, opečeme párky“. Ani nevím proč jsem na to kývnul. V neděli jsme tedy ještě s mojí manželkou,sestrou a jedním kamarádem vyjeli. To co mě tam čekalo, byl pro mě docela šok, setkal jsem se tam s takovými lidmi o kterých jsem tehdy četl. Zdravili se, někteří i objímali, povídali si o Bohu jako se mi doma bavíme o rodičích. Život - opravdový život, láska a upřímnost. A v mém srdci - zmatek. Nerozuměl jsem tomu. Oni nahlas, přede všemi vyznávali hříchy a nestyděli se, modlili se i za své sousedy. Jeden z nich mi podal zpěvník abych mohl s nimi zpívat, ale já ho odmítl. Já a v kostele zpívat? ...Pak začali zpívat písničky a ve třetí zpívali:  Pojďte ke mně všichni , kteří jste obtíženi a já vám ,praví Pán, já vám odpočinek dám..“

Náhle se stalo něco velmi zvláštního, jakoby mě obestřelo velké horko a před mýma očima se začal odehrávat celý můj život a ten Pán o kterém se zpívalo mi ukazoval místa kde jsem minul Jeho vůli a dělal chyby, ale také jsem mohl vidět a vnímat lásku, která mě doprovázela, držela, nesla, viděl jsem lásku přibitou na kříži za moje chyby a viny, Po mých tváří začali téct proudy slz a já jsem moc litoval toho co jsem dělal a toho co to způsobilo. Byl jsem zahrnut takovou vlnou Boží lásky a ty slzy provinění se proměnily v slzy radosti. Něco se ve mně zlomilo. A já pak vzal do ruky zpěvník a začal s očima plnýma slz zpívat.

Když jsem vycházel ven věděl jsem, že On je, je živý a já mám jít za ním. A já jsem to udělal, vydal jsem svůj život Pánu Ježíši a přijal záchranu a svobodu z Jeho rukou. Z mých očí spadly šupiny nevěry, bible přestala být uzavřenou knihou, začala být velmi živou a srozumitelnou. Po 14. dnech jsem skrze modlitbu byl osvobozen od alkoholu,cigaret a sprostých slov. Ze dne na den to bylo pryč bez abstinenčních příznaků, které to doprovází. Pán uzdravil i moje ledviny, játra a vše co bylo dřívějším způsobem života poškozeno.
V tomto čase poznala Pána Ježíše i moje manželka, Ježíš radikálně změnil její život i naše manželství, naučil nás žít, milovat, odpouštět si a přidal nám ještě další tři děti. Jsme v Jeho ruce a z ní nás nikdo nevytrhne. Máme Pána, který je naším hradem a štítem, nejlepším rádcem , pomocníkem a přítelem. S Ním můžeme projít každou těžkostí, konfliktem a slabostí.

Je nádherné vědět, že Bůh nás miloval a to ještě daleko dříve, než jsme Ho poznali.

Bůh Stvořitel miluje všechny lidi a svoji odpouštějící lásku chce dát poznat všem kdo se k němu obrátí. Jeho láska má moc uzdravit vše a každého, i tebe.

Ježíše Krista můžeš do svého života pozvat třeba hned teď. Pokud chceš, můžeš Jej nyní v modlitbě požádat, aby Ti odpustil Tvoje viny a stal se Pánem Tvého života. Není důležité, jaká volíš slova, ale záleží na jejich upřímnosti. Tvoje vyznání může vypadat třeba takto:

Pane Ježíši Kriste,

já vím, že jsem vinen a že nemám nic, čím bych si zasloužil Tvoje odpuštění. Prosím Tě Pane, abys mi odpustil mé viny.

Děkuji Ti, že jsi za mě dal svůj život. Děkuji Ti, že jsi zemřel na kříži za moje viny. Věřím, že jsi vstal z mrtvých a chceš mě zachránit.

Ježíši, otvírám Ti nyní dveře svého srdce a přijímám Tě jako svého Zachránce a Pána svého života. Děkuji Ti Bože, že jsi mi odpustil a že jsi mě přijal.

Amen.

Vyjadřují tato slova touhu Tvého srdce?

Pokud ano, pokud skutečně lituješ, že jsi doposud žil bez Boha, můžeš se tak nyní modlit a Ježíš, jak zaslíbil, vstoupí do Tvého života…