Mnoho lidí si klade otázku, jak se vyznat v množství církví, které existují. Lidé by chtěli vědět, jak správně rozeznat, která církev je dobrá, která je méně dobrá a která může být někdy i nebezpečná.

Než si některé principy kvalitní církve pojmenujeme, je důležité pochopit, že Bůh není zodpovědný za chyby žádného člověka ani žádné církve. Bůh dal každé církvi a všem lidem svobodnou volbu, aby si vybrali, budou-li žít podle Božího slova nebo ne.

Kdybychom tuto svobodnou volbu neměli, byli bychom pouze naprogramovaní roboti, kteří nemohou jinak než Boha poslouchat. Jestliže jsou na světě i falešné, špatné církve, není to důkaz, že Bůh neexistuje. Je to důkaz o tom, že každý člověk dostal od Boha svobodu dělat, jak myslí. Kdybychom svobodu neměli, nebylo by na tom nic dobrého. Pojďme se tedy podívat na některé vlastnosti, které by každá kvalitní, zdravá církev (společenství) měla mít.

Kvalitní církev nemá pocit výlučnosti.

Tvrdí-li o sobě kterákoli náboženská skupina, že právě ona je ta jediná a pravá, pak se s největší pravděpodobností přinejmenším mýlí i v dalších věcech. Odborníci zabývající se výzkumem sekt, tvrdí, že právě pocit výlučnosti je jedním z charakteristických znaků sekty.

Dobrá církev si neklade patent na pravdu. Není to o tom, že nutně musí souhlasit se všemi názory. Znamená to, že je taková církev připravená otevřeně diskutovat a připustit, že se v některých věcech může docela klidně mýlit. Jedině tento postoj nás ochrání, abychom nesešli na scestí, protože pýcha předchází pád, jak tvrdí biblické přísloví.

V kvalitní církvi se lidé mění k lepšímu.

Ježíš řekl, že „strom se pozná po ovoci. Je-li strom špatný, je špatné i jeho ovoce. Je-li strom dobrý, dává dobré ovoce.” (Bible, Matouš 12,33)

Stejně tak je to s církvemi. Kvalita církve se pozná podle životů jejích členů. Jestliže je v některé církvi většina lidí, na kterých je vidět opravdová proměna k lepšímu, pak je to dobrá a zdravá církev. Pokud ale církev na lidi pozitivní a dobrý vliv nemá, není to kvalitní církev.

Kvalitní církev je založena pouze na Bibli.

Dalo by se namítnout, že na Bibli jsou přece založeny všechny církve.... Je pravda, že všechny církve Bibli používají. Ne všechny církve ovšem věcem, které jsou v Bibli obsaženy, opravdu věří. Některé z nich také k Bibli přidávají další svoje předpisy a příkazy, které už v Bibli nenajdeme. Takové předpisy se mohou týkat jídla, pití, oblečení a dalších nepodstatných věcí.

V některých církvích má také církevní výklad Bible stejnou váhu jako Bible samotná. Jak už jsme si řekli dříve, Bůh není zodpovědný za chyby člověka. Není ani zodpovědný za to, jestliže někdo jeho slovo překrucuje. K Bibli často přidávají další příkazy lidé, jejichž víra je pouze navenek, nikoli uvnitř, jak Ježíš řekl:

„Lid tento ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne; marně mě uctívají, neboť učí naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.” (Bible, Matouš 15,8-9)

Kvalitní církev nemá žádné „vyvolené” jedince.

Samozřejmě, že Pán Bůh určil jednotlivce, kteří církev povedou a budou ji svojí osobností a charismatem pozitivně ovlivňovat. To ale neznamená, že jsou něčím zvláštním oproti „obyčejným” členům. Ježíš také svoje učedníky varoval, aby se nepokoušeli odlišit od ostatních, byť by to bylo pouze v oslovení:

„Vy však si nedávejte říkat ,Mistře´: jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratří. A nikomu na zemi nedávejte jméno ,Otec´: jediný je váš Otec, ten nebeský. ...Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.” (Bible, Matouš 23,8-9)

V dobré církvi lidé cítí, že mají všichni před Bohem stejnou jednotu. Každý tam může najít své místo a povolání, jak sloužit Bohu. V dobré církvi panuje dobrá atmosféra. Neznamená to, že jsou všichni dokonalí. Znamená to, že všichni lidé tam mohou nalézt lásku a přijetí. Ježíšova církev v té pravé podobě funguje na mnoha místech dodnes. Je skvělá věc být součástí Ježíšovy církve. Je skvělé najít Ježíše samotného.

Narovinu!