Křesťanství není pouze náboženské učení, kterému člověk uvěří. Křesťanem se člověk nestává tak, že se na začátku života nechá v církvi pokřít a na konci života v církvi pohřbít. Křesťanství nespočívá ani v chození do kostela, ani v církevních obřadech nebo v odříkávání naučených modliteb.

Jak už jsme si dříve naznačili, pravé křesťanství je poznat Ježíše osobně, na vlastní kůži, svěřit mu celý svůj život. Když řekneme „svěřit Bohu svůj život” neznamená to, že se člověk musí stát farářem nebo vstoupit do kláštera. Vydat život Ježíši ani neznamená, že musím prodat celý svůj majetek a nastoupit cestu chudoby a askeze. To jsou všechno mýty, které tvrdí, že víra není pro normálního člověka.

Stát se křesťanem znamená zakusit Boží lásku, rozhodnout se začít znovu, společně s Ježíšem. Bible tuto nadpřirozenou proměnu v člověku nazývá znovuzrozením. Je mnoho věřících lidí, ale jen málokdo z nich znovuzrození (obrácení) opravdu prožil. Ježíš považuje znovuzrození pro člověka za životně důležité. Bible popisuje příběh, který význam znovuzrození odhaluje:

Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady. Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: „Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení (zázraky), která činíš ty, není-li Bůh s ním.” Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.” (Bible, Jan 3,1-3)

Jakoby Nikodém Ježíši říkal: „Podívej, jsem také křesťan. Věřím, že jsi přišel od Boha, věřím v zázraky, které děláš. V životě mi jde o dobré věci, jsem věřící - tak, co by mi prosím tě ještě scházelo?” Jediné, ale to nejdůležitější, co neměl, bylo znovuzrození.

Jak prožít znovuzrození? Znovuzrození (obrácení) vyžaduje osobní a konkrétní rozhodnutí každého člověka.

Nejprve musím přiznat, že to je právě můj hříšný způsob života, který mě odděluje od Boha.

Milost může dostat pouze člověk, který přiznal, že se něčeho skutečně dopustil. Pokud svoji vinu odmítám uznat, není na světě soudce, který by mi milost mohl udělit. Není možné odpustit někomu, kdo po odpuštění netouží. Stejně tak je to v našem vztahu k Bohu. Teprve tehdy, když jsme ochotni uznat, že žijeme odděleni od Boha a že vina je na naší straně, můžeme prožít, jaké to je, když nám Bůh odpustí. Samotné uznání, že jsem hříšný, ale ke znovuzrození nestačí.

Musím uvěřit, že to byly právě moje hříchy, kvůli kterým Ježíš zemřel.

Ježíš nezemřel pouze za „lidstvo”. Ježíš zemřel i za tebe. Bible říká, že to byly právě naše nepravosti, kvůli kterým Ježíš trpěl. Za jeho smrt nemohou Židé ani Římané, tu zavinil hřích každého člověka na zemi, bez rozdílu. Už prorok Izajáš 700 let před Kristem předpověděl důvod jeho smrti:

„...domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán (probodnut) pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost.” (Izajáš 53,4-5)

Musím Ježíše vyznat svými ústy jako svého Pána.

Mnoho lidí je ochotno přiznat, že jsou hříšní, někteří dokonce věří, že Ježíš zemřel za jejich hříchy. Přesto nejsou znovuzrozeni, pokud nikdy ústy nevyznali Ježíše jako svého Pána:

„Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.” (Římanům 10,9)

Člověk musí osobně požádat Boha o odpuštění. Nestačí ani v dobrém úmyslu prosit o odpuštění kohokoli v církvi. Boží slovo jasně říká, že je pouze jeden prostředník mezi Bohem a človekem:

„Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jak výkupné za všechny, jako svědectví v určený čas.” (1 Timoteova 2,5-6)

Má to logiku. Odpustit mi přece může pouze ten, kterému jsem něco udělal...!

Znovuzrození vyžaduje jistou dávku pokory a upřímnosti k sobě samému. Je to nejdůležitější rozhodnutí v životě. Určuje, kde budeme trávit věčnost, zda s Bohem nebo bez Boha. Člověk buď znovuzrozen je a nebo není. Neexistuje žádné poloobrácení. Stejně jako nemůžeme říct, že žena je trochu těhotná. Buď v ní nový život je nebo není.

Následující modlitba pomůže najít vhodná slova každému, kdo chce vyznat svými ústy Ježíše jako Pána a Spasitele:
 

Pane Ježíši Kriste,

já vím, že jsem vinen a že nemám nic, čím bych si zasloužil Tvoje odpuštění. Prosím Tě Pane, abys mi odpustil mé viny.

Děkuji Ti, že jsi za mě dal svůj život. Děkuji Ti, že jsi zemřel na kříži za moje viny. Věřím, že jsi vstal z mrtvých a chceš mě zachránit.

Ježíši, otvírám Ti nyní dveře svého srdce a přijímám Tě jako svého Zachránce a Pána svého života. Děkuji Ti Bože, že jsi mi odpustil a že jsi mě přijal.

Amen.

Vyjadřují tato slova touhu Tvého srdce?

Pokud ano, pokud skutečně lituješ, že jsi doposud žil bez Boha, můžeš se tak nyní modlit a Ježíš, jak zaslíbil, vstoupí do Tvého života…

Právě jsem pozval/a Ježíše do svého života!

Uvažuji o tom, ale potřebuji nejdřív najít odpovědi na svoje otázky.

Chci si ještě přečíst článek "Toto vše jsem udělal pro Tebe"

Křesťan může vraždit?

Tak tedy křesťan, který věří, že mu Bůh odpustil, může třeba i vraždit...?